Ahoj všem! Hlásím se vám s novým typem článku, s nímž bych chtěla zavzpomínat na své mnohdy vtipné lovecké začátky. Dlouho jsem přemýšlela o tom, jakým článkem bych mohla obohatit stránky Geoseveru a toto mi přišlo jako nejlepší řešení. K tomuto typu článku jsem se rozhodla ve chvíli, kdy padlo první, jak se mezi námi kačery říká, zaříznuté koťátko. Takže: Pojďte se mnou zavzpomínat a nebojte se případně do komentářů podělit s vašimi kačerskými začátky. Můj milý deníčku, píše se 12. říjen roku 2013 a přede mnou stojí první těžký úkol - odlovení první keše. Odhodlávala jsem se k tomuto kroku již dlouhou dobu. Pár let zpětně jsem se s geocachingem setkala poprvé, ale nic moc mi to neřeklo. V létě jsem potkala kamosmichala, který již nějakou dobu lovil a k této hře mě přivedl. Je pravda, že když keš loví někdo jiný a vy ho jen sledujete a v případě nutnosti děláte křoví, je to něco jiného, než když máte krabičku ulovit sami. O tom vám zkušeným kačerům s léty praxe nemohu nic vyprávět. A tak se pomalu přesunu k mým prvním odlovům. V tento den totiž padly hned 3 krabičky. Ke každé napíši svůj typický komentář, na který jste si již zvykli v mých předchozích článcích.

Moje první odlovená keš - Mount Müll (GC2HG1F)

Seznamte se s mou první nalezenou keškou. Pokud kliknete na GC kód, můžete si prohlédnout fotky a pročíst listing, to je jediné, co můžete u této kešky udělat, protože je bohužel již zaarchivovaná. Avšak to, že krabička není fyzicky na místě vám nemůže zabránit v tom, se jít pokochat krásami přírody v těchto místech. Jedná se o odlehlou skalku v klidné přírodě, ze které se můžete kochat nádherným výhledem. Je to přesně takové místo, které je pro geocaching jako stvořené, abych pravdu řekla, tak již v počátcích své kačerské kariéry mě nijak neuchvátily městské keše - chybí mi u nich potřebný klid pro odlov a logování. Máte to tak také? Když mě kamosmichal vytáhl na první odlov, tak jsem se těšila. Geocaching, jak jsem již psala výše, mě uchvátil již v létě. Vyrazili jsme od nás z domova, projeli Varnsdorfem a dostali se přes hranice do Grossschönau. Zastavili jsme na parkovišti a mohla začít naše cesta za dobrodružstvím. Ano, dobrodružství to bylo od chvíle, kdy jsme dorazili k mostu, který byl zatarasen závorou se zákazem průchodu. Otázkou pro nás tedy bylo, jak se dostat na druhou stranu, široko daleko jiná přístupová cesta nebyla a tak jsme byli nuceni zákaz porušit. Přišli jsme k místu, kde měla být keš uložená a v tu chvíli jsme zjistili, že jsme bez spoileru, kde bylo zobrazeno, v jakých místech hledat. Naštěstí jsme s sebou měli georobota - mojí mladší sestru a ta krabičku odhalila během chvilky. Mohla jsem tedy prvně zvolat: LOVU ZDAR!

Kirchen der Oberlausitz # 2 Großschönau (GC33WRJ)

Když jsme odlovili první keš, vydali jsme se za druhou a to byl právě tento kousek. Tato krabička byla velice zapeklitá, není pro mě nic těžšího, než se snažit ulovit kešku na frekventovaném místě a toto jím určitě bylo. Jedná se o krabičku umístěnou v blízkosti hojně navštěvovaného hřbitova a kostela, proto ten název. Upozorňuji, že pokud se vydáte na odlov, nezapomeňte si tužku a papír, protože tato série obsahuje několik zastavení s bonusovými čísly, které vám umožní otevřít bonusovou krabičku, která je umístěna někde pod Luží, kde, to si zjistěte sami :). A teď k samotnému odlovu.

Když jsme přišli na místo, hledali jsme všude možně. Až po delší době jsme umístění odhalili. Sice se jedná o tradičku, ale... Vezměte si s sebou nějakou pomůcku, protože budete muset dolovat, a to celkem hluboko, musím však podotknout, že to není na magnet. Do toho kolem vás bude chodit spousta lidí, takže musíte být nenápadní :). Musím tedy z osobní zkušenosti říci, že odlov této keše nebyl nijak snadný, ale za to byl hodně zábavný. Vřele doporučuji.

Hutberg Großschönau (GCYGWD)

Od kostela jsme se vydali cestou, jež mířila do kopce, který je zalesněn a není z něj téměř žádný výhled, i když na podzim a v zimě je naopak výhled úchvatný. Na kopci se ukrývá krabička a nedaleko od ní je i restaurace, kde se můžete po výšlapu posilnit. Restaurace je krásná a rozhodně stojí za návštěvu. Keška je zde snadno odlovitelná, je na téměř nerušeném místě v lesíku. U této keše se nám nic zajímavého, co by stálo za zmínku, nepřihodilo.

Myslím si, že se vám zde v Grossschönau bude líbit a ráda bych vás touto cestou pozvala na malý výlet právě do těchto končin. Kešek je zde mnohem více, ale o nich někdy příště.

Obrázky použité v článku a ještě mnohé další si můžete prohlédnout na stránkách dané keše (po kliknutí na GC kód).

Dne 7. 11. 2015 jsem se vydala se skvělou geogrupou (IQCHAZON3) na odlov jedné noční kešky. Jmenovala se Pulnocni projektant. Musím říci, že již název mě kdysi zaujal a říkala jsem si, že ji musím někdy odlovit. V tento den se poštěstilo a tak jsme vyrazili. Musím říci, že již cesta směr Česká Lípa byla nesmírně zajímavá a smekám klobouk před IQ250, že to vůbec uřídil, byla mlha tak hustá, že by se dala krájet. Když jsme přijeli na místo, vybalili si potřebné věci a zkonzultovali budoucí postup odlovu, mohli jsme se vydat na cestu. Musím říci, že se mi hrozně líbilo, jaká byla cesta, žádné kopce, povrch naprosto úžasný, chvilkami písek, chvilkami tráva a asfaltová cesta. Kačerská cesta je suprově označena a finální keš je umístěna na úžasném místě. Pokud si chcete užít pěkný noční odlov, určitě mohu vřele doporučit. Nečeká vás žádné náročné luštění a vše se odehrává přímo v terénu. Vše potřebné vám sdělí listing. Čeká vás klidné a příjemné lesní prostředí, které úžasně regeneruje mysl . Keška je po všech stránkách úžasně propracovaná a  ta finálka. Doporučuji ji vaší pozornosti.

Cestou jsme vyzvedli ještě keš KALOKAGATHIA. Jistě si říkáte, co ten název znamená. V antickém Řecku se snažili kultivovat nejen tělo, ale i mysl a KALOKAGATHIA označuje rovnováhu mezi těmito dvěma sférami. Jak již říká listing, rovnováhu budete potřebovat při odlovu. Musím říci, že než jsme přišli na místo určení, tak nám to dalo trošinku zabrat, protože se nám zbláznila GPS. Nakonec se vše povedlo dát do kupy a k místu, kde keška je, jsme dorazili za malý okamžik. Pro kešku se vydal IQ250. Keš si k nám cestu našla. Zalogovali jsme se, n3oklan vložil nějaké to CWG a IQ250 vložil TB, které tam teď jistě čeká na někoho, kdo si ho vyzvedne. Když si pak vzpomenu, jak keš hledala svou cestu zpět ke svému úkrytu, tak to byl též skvělý zážitek. Asi 5x se nepodařilo, ale nakonec se tam dostala. Musím říci, že to bylo pěkné zpestření našeho výletu.

Když jsme odlovili KALOKAGATHIU, pokračovali jsme v cestě Pulnocniho projektanta. Ve chvíli, kdy jsme měli odbočovat, tak si n3oklan všiml, že je kousek odtud multinka a že bychom ji mohli zkusit také. Pro zájemce: Jezirko Hrisna Milada. Musím poznamenat, že hledání indicie u jezírka bylo naprosto úžasným okořeněním tohoto výletu a s n3oklanem děkujeme IQ250, Zoidberg.cZ a Chacimu za skvělý zážitek. Vše si přečtete níže v receptu na skvělou pozdní večeři… Musím poznamenat, že se mi líbila chatka, která u jezírka stála, i když jsem ji viděla jen ve svitu baterek. Jezírko jsem téměř nezahlédla, ale muselo být také moc pěkné. Kešku jsme však nechali skrytou naším očím, protože nás vedla mimo naši cestu a už nás celkem tížil čas. A jelikož mě i teď trošku žene čas, tak se s vámi již rozloučím prostřednictvím slíbeného receptu.

Potkal kačer… kačera, aneb, Recept na skvělou pozdní večeři

Ingredience:

• velký rybník
• velký kačer
• 2 skvěle svítící baterky
• 2 dost tvrdé stromy
• "hladové strávníky" – lačnící po zážitcích samozřejmě

Postup: Přijdeme k velkému rybníku, začneme si povídat, ohlížet se kolem sebe. Protože je tma, musíme použít skvěle svítící baterku. Po zaslechnutí zvuku se musíme správně otočit a objevit vzlétajícího kačera. Když zjistíme, že kačer poněkud zblble letí, postavíme mu správně do cesty 2 stromy. O jeden se chudák otře křídlem, do druhého narazí hlavou – to aby byl správně omráčen a spadl k nám na zem. Když kačer spadne na zem, necháme ho oklepat a s pomocí druhé baterky ho nasměrujeme zpět do rybníka.

RECEPT PROSÍM BERTE JAKO ČISTĚ RECESIVNÍ A NEUBLIŽUJTE KAČEROVI. VĚŘÍM TOMU, ŽE JEDNOU MU TO STAČILO A JEŠTĚ TEĎ SE Z TOHO NĚKDE OKLEPÁVÁ.

Přeji vám všem lovu zdar a užívejte si nevšedních zážitků.

Naše výprava započala krásného květnového dne. Jedna polovina naší party se mačkala v ošuntělém Seatu (ale i tak díky bohu za něj) - "osuntely Seatek" byl Leon, silenej pracant, ale malicko zaprasenej no - a druhá polovina cestovala v luxusním Mitsubishi - zas tak luxusni neni :D. Cesta na letiště byla dlouhá a únavná, myslím, že za to mohlo intenzivně zářící slunce a chybějící klimatizace v našem voze! Ale i tak jsme stihli odlovit několik kešek (asi tak tři). Cesta vedla přes Německo a Polsko. Konečně jsme dorazili na parkoviště, vzali bágly a přesunuli jsme se na letiště ve Wroclavi. 9 z 10 z nás nikdy neletělo letadlem, ale naštěstí na nikom nebyla znát nervozita (nebo sem si alespoň nevšimla). Nicméně zmatek nastal už před kontrolou zavazadel kdy IQ250 namluvil jedné části našeho osazenstva, že nesmí mít s sebou jídlo, takže ho začali houfně jíst, nabízet a vyhazovat, až po pár hodinách, kdy trpěli hladem, vyšlo najevo, že si z nich udělal krutou legraci… :-D Letištní kontrola proběhla celkem hladce až na pár výjimek třeba když tuba se zubní pastou, odličovač a sprej na nohy přesáhl povolených 100 ml, nebo když Nakesovi.cz začal pípat knoflík a Stýskalce boty. Pak jsme už jen čekali, až nás vpustí do krásného letadla společnosti Ryanair typu Boeing 737-800. Nevím, jak to vnímali ostatní, ale mě bylo při usazení v letadle děsný vedro - a kozenkovy sedacky lepily o stosest ! A po nastartování letadla a zapnutí klimatizace zase děsná zima - ta uz byla na pohodu :) ! Nejvíce nás s Fulkim asi pobavil unuděný stevard, který nám předváděl nejspíše svou obvyklou choreografii, při které nám ukazoval, kde jsou vesty, kde dýchací přístroj atd… Najednou začalo letadlo nabírat rychlost, tlak nás pořádně přimáčkl do sedaček - skoro jako v moji Oktavce, ale bylo to delsi - , a letadlo vzlétlo. Byl to tak skvělý pocit, že ho ani neumím popsat, stoupali jsme a najednou jsme byli vysoko nad mraky, přičemž začal stevard rázovat uličkou a nabízel nám jídlo, pití a parfémy, vše samozřejmě s vysokovzdušnou přirážkou. Let byl klidný a rychlý. Po chvilce jsme zase začali rozeznávat baráky, pole a lesy. Pilot usadil letadlo na dráhu - sakris, i bouracka v aute byl vetsi naraz - a pár nadšenců vpředu zatleskalo, jako zadostiúčinění stevard ještě zmáčkl tlačítko s fanfárou. Let byl prostě na pohodu - prekvapive tezce na pohodu. Hned u Modlinského letiště byla keška, takže jsme se ji jali ulovit. Poté jsme začali shánět nějaký ten spoj, který by nás odvezl do centra Varšavy, nalezli jsme ho okamžitě a odjížděl přibližně za 2 minuty. - Ani tak nebyl nalezen okamzite, jako nahodou, kdyz jsem zbystril automat na listky... Listek byl o 2 zlote levnejsi nez bus konkurence, ale trochu jsem ocekaval "hacek".... Ten byl v nutnosti prestupu na vlak :D - Šok nastal, když nás po pár kilometrech babča - rozumejte pruvodci - z autobusu vyplonkovala, že máme jít na vlak. „To jako fakt?“ Tak jsme teda šli na vlak. Celkem nás to zmátlo, ale naštěstí jsme našli správné nástupiště a po několika minutách (a jednom postarším vlaku směrem Varšava, který nám ujel před nosem, protože jsme nevěděli, jestli to je opravdu „náš vlak" - asi 20× jsem jim vysvetloval, ze s listkem od „Koleje Mazowieckie - KM" do vlaku od PKP vlest fakt nemuzeme, ale to je vedlejsi -) konečně ve stanici zastavil krásný moderní vlak, který nás dopravil na předměstí Varšavy - taky nas mohl dovest skoro do centra a kousek dojet "krtkem", ale rozhodnuti bylo dojet na konecnou, zeeee ? :D. Cestou na hostel do centra Varšavy jsme odlovili pár kešek. Nemohli jsme najít automat na jízdenky, takže jsme si našlápli pár kilometrů pěšky, než jsme se k nějakému dostali - kdo by rekl, ze by na nadrazi nebude automat MHD, museli jsme dojit nekam dal, takticky k tramvajim... a tam uz bylo po problemu.... Koupili jsme víkendovou lítačku na MHD, naskočili na první tramvaj, která jela naším směrem, a už jsme jeli do centra. Po výstupu nás ohromil pohled na mrakodrapy a různé zajímavé stavby, celou dobu jsem nevěděla co to je, ale myslím, že nejvíc nás zaujal Palác vědy a kultury , ten byl naší partou asi nejfocenější stavbou vůbec - no bodejd, "BigBen", jak jsme ho prekrtili, byl nasviceny naprosto uzasny. Vypravili jsme se k našemu hostelu - Hostel Witt, temer v centru ubytko temer za hubicku. Naše pokoje byly v nejvyšším patře, všude byla krásná kachlová kamna ze starších dob. Bohužel nás nedali všechny na jeden pokoj, takže jedna část byla na pokoji o pěti postelích a druhá na pokoji po deseti postelích. Takže se stalo, že jim tam k ránu přibil hlučný vietnamec - a dokonce byli dva, jenom mam pocit, ze to byli snad japonci. Jinak nocleh hodnotíme docela kladně, pokoje vypadali dobře, kuchyňka byla obstojná a sprchy luxusní a záchod nic moc, ale o záchodech na cestě by se dala napsat celá kapitola (hlavně o dámských :-D) Ubytovali jsme se, nechali jsme si batohy na pokoji a dychtivě jsme šli poznávat noční Varšavu a odlovit i pár kešek. Budovy svítily úchvatně do tmy, lidé se bavili (kdo by se taky nebavil v pátek večer), díky velkému výskytu pařících lidí, jsme se pár kešek ani nesnažili odlovit. Ale přece jen jsme čtyři odlovili. Poté už jsme byli dost unavení, takže jsme se vydali na hostel a šli jsme spát, aby jsme byli čilí na druhý den. Ráno jsme se nasnídali a vydali se poznávat krásy Varšavy, slunce pěkně hřálo, cestou do centra jsme odlovili kešku, kterou se nám nepodařilo odlovit večer, protože byla brána zamčená - GC1EH93 St. Barbara's Church to byla. Za pár minut jsme dorazili k hlavnímu nádraží, z našeho stanoviště nás vyhnal jakýsi krákorák asi Rumburak, který se nemohl přeměnit v havrana - nejaky mistni podivin, kazdopadne nas "tanecnimi kreacemi" docela pobavil. Takže jsme se mírně přesunuli k obdivované budově Paláce kultury, udělali jsme pár fotek a razili jsme dál. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme lovit kolem řeky Visly. Tramvaj byla úplně přecpaná lidmi, takže jsme si počkali na další, a ta jela naštěstí za chviličku. Cestou k řece jsme si odlovily kešku u Národního stadionu, dále u řeky nás ohromilo množství různých ohnišť a flašek povalujících se všude kolem. Vypadalo to, že včera tu byla velká párty, litovali jsme, že jsme se sem včera nešli podívat - kdyz jsme odpoledne odjizdeli na letiste, uz se tam zacinal konat dalsi mejdan... asi na dennim poradku. Zrovna když jsme přišli, začali se na řece směrovat jakýsi kánoisté - veslari to byli, trening bych tipoval - tak jsme si na chvilinku sedli a jen pozorovali okolní šramot - protoze me uz solidne zacaly bolet puchejre, zavelil jsem prestavku a dal si relax na plazi :). Po chvilince jsme se vydali lovit sérii kešek, které byly uloženy poblíž řeky - W jak Warszawa / W like Warsaw a nejsou jen v okoli reky :) Nakonec krom jedne tradicky a finalove mysterky jsme zobly vsechny. Cestou jsme se přitoulali k jakémusi starému koupališti s tobogánem u kterého byla i skejťácká rampa, byla to skvělá příležitost ke společné fotce, navíc jsme hned u rampy nalezli topinku ze včerejšího grilování, IQ250 jí při focení hodil do vzduchu a přistála n3oklanovi na hlavě… :-D Pak se nás pár ještě naaranžovalo na starý tobogán, nechali jsme se vyfotit a šli jsme vesele dál. Cestou přecpanou tramvají zpět do centra nás zaujalo Muzeum Polské armády, takže jsme se tam vrátili a šli obdivovat exponáty, bylo tam tolik tanků, letadel, dělobuchů a helikoptér a nevím čeho všeho, že jsme se tam chvilku zastavili a fotili a obdivovali vše kolem. Potom nás začal tlačit čas, takže jsme si dali pár minut na občerstvení a někteří na kávičku - Costa Coffe a Starbucks na kazdem rohu, nad zemi i pod zemi. Následně jsme se začali shánět po automatu na jízdenky, který byl jaksi k nenalezení, a až pár minut (asi 3 minuty) před odjezdem našeho vlaku IQ250 napadlo zeptat se paní u přepážky, paní byla vyděšená a polsky drmolila, že to za chvilinku jede, jako bychom to nevěděli. Rychle nám prodávala lístky, část naší party mezitím šla pozastavit vlak, já a Fulki jsme kupovali jízdenku jako poslední, ano musela jsem překonat svůj strach z jezdících schodů, na které pomalu neumím ani nastoupit a běžet po nich dolů!!! :D Vlak jsme tedy o fous stihli, v klidu se usadili a jeli na letiště, kde jsme po kontrole čekali dvě hodiny, než odletíme, někteří si krátili čas utracením posledních zlotých, někteří jídlem, někteří povídáním, někteří spaním, někteří surfováním po internetu - krom Chaciho snad vsichni, dokud nedosla stava v baterii (jeste ze mam 5000mAh) - a někteří vším co jsem uvedla a nekteri testovanim kuracke budky - ta byla supeeeer :D. Let probíhal úplně stejně jako před tím, akorát stevard předváděl choreografii s větším nadšením a dokonce se i smál, cestou z letiště na parkoviště jsme se ještě stavili v TB hotelu. A pak už nás čekala jen 200 kilometrová cesta zpět. Domů jsme dorazili vysílení, ale plní super vzpomínek. Příště to prý jistí Estonsko nebo Irsko. Kdo ví. Našeho dobrodružství se zúčastnili: n3oklan, IQ250, Chaci, Zoidberg.cZ, Nakes.cZ, Styskalka, Olí:), sportovkyne.zd, Angelzraje a Fulki.

Statistika:

• V Německu odloveny 2 prémiové kešky.
• V Polsku odloveno 24 tradičních kešek.
• Počet mudlů přeorientovaných na kačera: 1.
• Jeden pochroumaný kotník.
• Jedna angína.
• Nespočet puchýřů.
• Dva páry před svatbou.
• Devět lidí, kteří letěli poprvé letadlem.
• Jeden člověk, který poprvé letadlem neletěl.
• Nespočetný počet zážitků a legrace.

Sepsala a sesmolila Angelzraje, modre poznamky n3oklan

náklady na trip (přepočítáno na osobu)

• 2 × 9 PLN za letenky (Ryanair - Wroclaw-Warszawa Modlin) - supervychytaná akce z internetu
• 2× 17 PLN za přepravu Warszawa Modlin-Warszawa (BUS + vlak Koleje Mazowieckie - KM) - akční "Bilet Lotniskowy" http://www.mazowieckie.com.pl/oferty-dla-pasazera/bilet-lotniskowy-oferta-specjalna.html - na letišti z automatu, na nádraží Warszawa Centralna k zakoupení v pokladnách PKP
• 8 PLN vikendova skupinovka na MHD (za 40 PLN pro 5 lidí) - automaty kdekoli v centru, v krajních částech Varšavy jsou u tramvajových zastávek
• 45-50 PLN za noc v hostelu včerně snídaně - byli jsme ubytováni v Hostelu Witt, 10 minut pěšky z Warszawa Centralna
• + náklady za přepravu na letiště Wroclaw (á 240 CZK)

mozna me nekdo z bandy doplni o dalsi naklady, ale nevybavuju si toho moc navic... mimochodem, neni nutne resit predrazeny mobilni internet ceskych operatoru - SIMky polskych operatoru maji na kazdem rohu v trafice a ceny jsou az smesne (napr. Play! za 5PLN - 100MB; Orange za 20PLN - 2GB na LTE)

A je to tu! Slovo dalo slovo a po krátké domluvě se vydáváme zdolat tuto výzvu.

Osobně na power traily moc nejsem, ale někdy se to vyzkoušet musí a tak proč nezkusit rovnou ten největší a nejznámější? V 5 ráno vyjíždíme z Jiříkova a v autě plánujeme co se dá. Jediná otázka, která mě pořádně trápila je ta, že v kolik je plánován návrat. S myšlenkou, že se vracím za svítání a jdu hned do práce jsem se držel prakticky do konce téhle série. Po sedmé hodině se dostáváme na začátek JTJPT a cvičíme si taktiku. Jelikož jsme, kvůli komplikacím, jeli jen dva tak byla celá akce o něco složitější, ale zajímavější. Žhavíme hned tři navigační zařízení a vydáváme se bleskovým tempem ku předu. V dopoledních hodinách nás doprovází optimismus a očekávaný čas odlovení poslední krabičky nám vychází kolem 18:00, což by bylo více než přijatelné. Keš jde s keší a my začínáme chytat ten algoritmus. Po cestě si stíháme ještě dělat poznámky o keších, které nejsou úplně v pořádku.  Jako poděkování za PWT je uveřejním aby se vědělo jak na tom krabičky jsou. Na keši #64 se potkáváme s prvními a posledními kačery, tímto zdravím Snoufika a Dareona (jsem si vědom, že jsem nicky určitě zkomolil, tak se omlouvám - pozn. byli to snoufik a Dareon11). Na krabičce #154 se setkáváme s dalším, ale ne tak milým setkáním v podobě vosího hnízda hned vedle keše. Krabičku přemísťujeme o strom dál na stejné straně, buďte opatrní! Zmíním ještě #211 kde je hint potřeba změnit z "ovocný strom" na "někdy tu ovocný strom jistě byl", zůstal po něm jen kmen, dá se lehce přehlédnou. Před #214 se zasekáváme, chytl nás slejvák a tak stojíme na benzínce asi okolo hodiny, dále pak ztrácíme čas na opravování a nahrazování již neexistujících krabiček, ale beztak poslední keš logujeme o 13 hodin později, to bylo tak akorát. Cesta na HC byla více než příjemná, Německo hrálo finále MS a silnice byli jen naše. Abych shrnul celkový pocit z PWT. Je to příjemná zkušenost, celý den jsme si i ve dvou dost užili a poznali jsme Geocaching z odlišného úhlu. Obdivuji ownera za odvahu něco takového vytvořit a zároveň kuráž se o to starat. Nicméně si nemyslím, že tohle je zrovna můj šálek kávy, nebylo to nějak zvláště náročné, jak se mluví, ale není to nic pro slabé nátury. Nováčci zde mohou rychle přehodnotit názor na GC, ale i o těchto velkých sérií to je.

poznámky n3oklan - vše podstatné napsal už Vojta, i když mě v polovine vlastních logů podepsal jako n2oklan (aaaano, ten take "existuje" , ale s nami nebyl - nemáš zač Míro )... snad bych jen doplnil, ze tablet přisel k újmě formou uvaření a hlubokého vybití baterie, nastěstí to po dni odpočinku rozdýchal a zase funguje a jenom trochu statisticky - průměrná spotřeba mé GCC - Škoda Octavia (on) TOUR byla při příjezdu k první krabičče 5.4l/100km, na konci 8.4l/100km a po dojezdu domů 7.4l/100km; průměrná rychlost celé cesty 22km/h; průměrná rychlost přesunu (v>0) byla 34km/h; najeto celkem 387km a cesta nám trvala 17h:36m:51s... a jak je vidno na teréních poznámkách, před tím, než Vojta skoro vytuhnul v autě, vznikl i návrh na logo GeoSeveru